Magazín Kulturák

Webový magazín věnovaný cz/sk rockové hudbě

Martíček z Houby: Svoboda s tendencí omezovat druhé, není svobodou

Skupina Houba z Ústí nad Labem vznikla v roce 1995 na troskách kapely SRPŠ, a mezi punkáči nenajdete nikoho, kdo by o ní neslyšel.  Koncertů v naší vlasti zažily nespočet, jeli dokonce i tour po USA, a svou poslední studiovou desku vydali v roce 2007. To se ovšem brzy změní. Kdy to bude, jak se natáčel jejich první videoklip, o čem je punk a mnohem víc, nám prozradil baskytarista a druhý zpěvák Martíček.

Ahoj Martine, když jsme se potkali naposledy, jeli jste rovnou ze studia na koncert. Tak nám prozraď,  jak to vypadá s novou deskou? 

Ahoj. Jo, to bylo v březnu 2018, před deseti měsíci. Akorát jsme tehdy začali nahrávat nové album. Dlouho jsme se rozhodovali, jak to pojmeme, nicméně, zůstali jsme věrni studiu ExAvik v Klatovech. Nyní zde ale jen nahráváme nástroje a tu práci, která dá desce ksicht, děláme s Paulem Minerem, někdejším basákem kapely Death By Stereo. Spolupráce se zdá být dobrá, takže nyní už máme hotových a nahraných 6 písní, zbytek ještě nahrajeme do června a album by mělo vyjít před podzimním turné, které začíná 20. 9. 2019 v pražském klubu Vagon a potrvá do poloviny listopadu.

Když nepočítám splitko s Punk Floid, tak poslední vaše deska vyšla v roce 2007. Co stálo za touto dlouhou dobou?

Jo, máš pravdu, řadová deska ano. Jenže mezitím jsme udělali v roce 2010 splitCD s PF, pak jsme takřka rok a půl zkoušeli materiál na album s Tomem77 (Přišel čas), v roce 2012 a 2014 jsme hráli v USA (což zabralo dost času přípravami a organizací), mezi těmi americkými turné jsme dali dohromady akorát 4 písně na singl HOUBA2013, abychom se do Kalifornie nevraceli s prázdnou. Chtěli jsme tehdy vyzkoušet zbrusu nové studio v Klatovech, trochu jsme se v tom zamotali, trvalo nám dlouho to dodělat. No a po turné v Americe měl Majkl trochu zdravotní problémy, což nás, na skoro rok, zcela odstavilo. V roce 2016 jsem zase já odjel studovat do Vietnamu, a když jsem se vrátil, začalo nás to zas hodně bavit. Takže jsme začali skládat a výsledkem je jednak těch 6 písní nahraných, dvě připravené, a do června ještě doděláme ty dlouho rozdělané. 

Ale hovno, vymlouvám se. Zkrátka nebyl čas, nálada, osobní trable. Teď je času ještě míň, ale energie je!!! Hurá!

Tak hlavně, že je energie a chuť. V říjnu jste taky vypustili videoklip Ničeho nelitujem, což je  váš první klip. Jak to že jste na scéně tak dlouho a první máte až teď?

Díky. 

Je hodně kapel na punkový scéně, které klipy nemaj. Třeba již zmiňovaný Punk Floid. Jiné kapely zase začaly celkem pozdě. Nevidím v tom problém. Chtěli jsme si tu práci ale vyzkoušet. A dobře tak, je to super. Bavilo nás to. Navíc nám to v něčem i dost pomohlo. Dneska se to bere úplně jinak, dřív jsi měl klip a lidi říkali „ty jsou komerční, maj klip“, dneska nemáš klip a říkají: “ty jsou out, nemaj klip“. 

Takže nejsme žádný klipomaniaci, ale ještě nějaký vzniknou.

Tak o tom co je a co není komerční se vedou různý spory, ale k tomu se ještě dostaneme. Chci se chvilku zdržet u toho klipu. Ujal se ho Zdenek Strmiska, jak jste na něj přišli, a jaká s ním byla spolupráce?

Se Strmákem se známe od roku 2003 a on jednou řekl, že chce, aby byl první, kdo udělá Houbě klip. A tak jsme to dodrželi. Doufám, že z klipu je vidět, jaká ta spolupráce byla.

Klip bude samozřejmě pod rozhovorem, tak mohou čtenáři posoudit sami… Kde jste ho natáčeli a jak vlastně vznikal? Vidím, že tam jsou i záběry ze zmíněný tour po Americe, ne?

Natáčeli jsme ho na podzimních koncertech, v září, ve Vagonu v Praze a v Garage festu v Kolíně. Ty záběry jsou archív, prolínají se tam koncerty a akce od roku 2000 do současnosti.

Takže plány na podzim jsou jasný, ale ještě tu je jaro a letní festivaly. Objedete republiku, nebo se budete šetřit na ten „náročnej“ podzim?

Když se šetříš, pak to moc dobře nehraje. Od února do června máme asi 15 akcí, v létě pak hrajeme třeba Bez Šance fest, menší festy na Moravě, Mighty sounds a Valník open air. Není toho tolik, jsme klubová kapela, máme to radši.

Teď mě zajímá jedna věc a už dlouho se na to chci někoho zeptat. Jak se ty sám stavíš k tomu, když někdo říká, co je a co není punk, a že tahle a tahle kapela je komerční. Mě nikdo ještě nevysvětlil jak se to pozná a měří.

Nedělal bych z toho žádnou komedii. Pro mě byl punk vždycky o názorech, o svobodě, ale zase odtud potud. Pokud někdo ve jménu vlastní svobody má tendenci omezovat druhého (což se teď děje hodně), pak už to žádná svoboda není. Dále je pro mě punk, jako přístup k věci. Pokud si najmeš agenturu za 100 litrů a necháš si zpracovat makretingovej plán, asi to taky neni moc punk. Pokud si s najatejma lidma domlouváš, při který písničce mají vylézt na podium a co mají křičet, pak je to pózička. Bohužel takhle některý kapely fungujou, je to jejich věc, jen pro mě to už punk neni. Možná hrajou sice styl, kterýmu se říká punk, ale pro mě je to i o tom přístupu. Mít to trochu u prdele je fajn.

Ale nesmí to bejt víc než trochu. A aby naši čtenáři věděli, že je u prdele nemáme tak je tu poslední klasická otázka a sice, jakej máš vzkaz pro čtenáře magazínu Kulturák?

Buďte sami sebou.

Tak jo. Díky za rozhovor, těšíme se na nový CD a potkáme se někde na koncertu. 

A pro ty z vás, co se dopracovali až sem, již jednou v rozhovoru slíbený klip:

Komentáře